ENCS

 

 Společnost nám odmalička vštěpuje genderové stereotypy. Růžová je pro holky, auta pro kluky, holky si hrají s panenkami a kluci nebrečí. Gender – tedy sexualita osobnosti – je mnohem spíš než jevem biologickým (jako tomu je u pohlaví) fenoménem společenským. Podstata toho, co znamená bytí mužem nebo ženou, nevychází pouze z množství estrogenu či testosteronu v těle, ale je z podstatné míry výsledkem společenského vlivu či rozhodnutí, vzdělání, procesu socializace.

Přijměte pozvání do fantaskního světa, v němž mužský a ženský princip nemusí být totéž co muž a žena. Tvůrčí setkání dvou osobitých choreografů a performerů, kteří se setkali při úspěšném projektu Much More Than Nothing. Pohyb a tanec se v tomto projektu stává prostředkem pro vyjádření kontrastu mezi projevem těla a duše, mezi genetickými danostmi a společenskými předsudky ve snaze zpochybnit nejrůznější společenské stereotypy a nahlédnout tematiku genderu čistě fyzicky.

Koncept, choreografie a interpretace: Tereza Ondrová, Peter Šavel

Light design: Jiří Hajdyla

Produkce: Karolína Hejnová – ALT@RT o.s.

Délka: 40 min

Za podpory: MHMP, ALT@RT, z.ú.

Ocenění: Priority Companies List 2014 sítě Aerowaves, Nominace na Taneční inscenaci roku 2014, Nominace na cenu Tanečník/Tanečnice roku 2014: Tereza Ondrová, Peter Šavel

Uvedení na festivalech: Dance Tranzit Praha – Leipzig – Dresden, Spring Forward 2014 – Umea (SWE), TANEC PRAHA, Česká taneční platforma, Malá inventura

 „Výjimeční čeští tanečníci Ondrová a Šavel sotva odolávají nutkání začít s tancem – s těly pomalovanými znaky, které připomínají staré chirurgické diagramy či neurčité symboly primitivních kmenů, se pohybují na pomezí opačných pohlaví, pružné chůze modelek po molu a tragické beznaděje. Polyfonní duchovní hudba napovídá zbožnost vůči designérským značkám a generaci individualistů. Náhlé přikrčení se do vrčících divokých šelem se vyvíjí stejně jako nástup ženy a muže, kteří místo moudrosti získali talent na laciné disco (na pozadí singlu „Put Your Graffiti on Me“ Kat Grahamové). Klidný moment, kdy se usazují mezi diváky, je pokusem o to někam patřit, vrcholící zmatení je však opět svádí zpět na jeviště, kde publiku tiše zazpívají serenádu v podobě hymny velekněžce/knězi sloužící/mu Křehké identitě. Skvostné.“

Morag Deyes

„S hravým smyslem pro humor si české duo Tereza Ondrová a Peter Šavel naparováním se, dupáním a šouráním razí cestu přes jeviště v nepřeberně pestrém díle, které zpochybňuje absurditu genderových stereotypů. Napodobováním typických gest a chůze plynule přecházejí mezi vzdorem a přizpůsobením se předem daným pojmům, aby se nakonec proměnili v nezařaditelné, neurčité duše. V prudkém propadu do animality surově zkoumají prapůvodní stav lidského bytí, když si osvojují živočišnost goril a divokých psů a štěkáním a škrabotem na všech čtyřech tak boří naše představy o tom, co je normální. Prostým usazením se mezi diváky nás ujišťují, že se téma týká nás všech, aniž by zbytečně museli nemotorně přelézat publikum.“

Hannah Tookey