Termíny
| 18.07.2025 / 18:00 - 20:00 |
Informace
Ambientní rituál čichem, zvukem a tělem.
Performativní událost na pomezí hudebního setu, saunového rituálu a čichového výzkumu. Intimní prostor, ve kterém se propojuje ambientní hudba s aromaterapií, tělesnost s pamětí, a kde se prostřednictvím vůní otevírají vnitřní krajiny.
Vycházíme z prostředí sauny – jako archetypu místa očisty, zpomalení a sdílené intimity. V sauně je přítomné teplo, pot, dřevo, klid, syrová blízkost. Tělo se zahřívá, dech se prohlubuje, a s potem z těla odchází napětí. Není třeba mluvit. Jen být. Vnímat. Dýchat.
Tato verze sauny ale nemá podobu klasického potního rituálu. Spíš je to pomyslný návrat – k sobě, ke smyslům, k hloubce dechu. Prostor je vytopený zvukem, zavoněný pamětí. Hudba je pomalá, víří prostorem jako pára. Vůně přicházejí v tichosti – byliny, pryskyřice, mokré dřevo, mech, dým.
Tyto vůně nejsou náhodné. Jsou inspirované příběhem, který rezonuje s dnešní dobou – návratem k tomu, co bylo vytěsněno.
Čich jako paměť, vůně jako návrat
Jedním z inspiračních zdrojů projektu byl článek „These scents were once erased by humans. Now they’re back.“ (Victoria Malloy, Atmos, 2023). Popisuje, jak moderní industrializovaný svět potlačil, zničil nebo zapomněl vůně, které byly po staletí součástí krajiny i kulturní identity. Pryskyřice z borovic, vlhké mechy, byliny, kouř – vůně, které se ztratily spolu s divokou přírodou a rytmem, v němž jsme s ní žili.
Tyto „ztracené vůně“ ale mají sílu znovu otevřít smysly. Nejen čich, ale i paměť, tělesnost, emoce. Jsou to neviditelné vrstvy krajiny, které se skrze nás vracejí. Jsou to stopy, otisky minulosti, které naše těla možná pořád znají, i když je naše vědomí zapomnělo.
Čich je intimní, přímý, zranitelný smysl. Nedá se ovládnout rozumem, obejít přes slova. Je okamžitý a hluboce propojený s limbickým systémem – centrem emocí a vzpomínek. Jediný nádech nám může pootevřít celý vnitřní svět.
Prostor pro pospolitost a vnitřní krajinu
A Scent That Remains není jen osobní meditací, ale také sdíleným rituálem. I když každý účastník prochází zkušeností sám, vytváříme společný prostor – tiché pole, ve kterém může vznikat důvěra, klid, pocit sounáležitosti. Stejně jako v sauně není třeba mluvit. Přítomnost ostatních ale mění intenzitu zážitku. Vzniká jakási nenápadná, kolektivní energie.
Hudba je komponovaná na míru tomuto prostředí – převážně ambientní, s organickými vrstvami, lehkými šumy, hlasy, vokodérem, občasnými rytmickými pulzy, které připomínají tlukot srdce. Vůně jsou volené s důrazem na přírodní původ, terapeutický účinek a schopnost evokovat vzpomínky. Nepůsobí rušivě, ale prostupují prostorem jemně a pozvolna.
Každý rituál se může trochu lišit – podle místa, sezóny, složení skupiny i aktuálního rozpoložení. Základní struktura ale zůstává: zpomalení, dech, ticho, hudba, vůně, přítomnost.
Pro každého, kdo hledá prostor pro zpomalení, návrat ke smyslům a propojení se sebou i okolím. Pro ty, kteří mají pocit, že žijí v příliš rychlém světě, kde je málo ticha a doteku se skutečností. Pro ty, kteří chtějí vnímat víc než obraz. Pro ty, kteří se chtějí jen na chvíli položit, zavřít oči, a zhluboka se nadechnout.
~
20 min / zpěv v anglickém jazyce
Performance je vhodná i pro zrakově znevýhodněné.
Vi Huyen Tran (*1995, Praha) je česko-vietnamská hudebnice, zvuková designérka, performerka a DJka, jejíž práce se pohybuje na pomezí experimentální elektroniky, zvukového umění a rituální performance. Její tvorba je silně zakořeněná v tématech identity, druhogenerační zkušenosti, moderní spirituality a kolektivního tělesného prožitku. Zvuk chápe jako prostor, kde se může rozpustit jazyk i kulturní kontext – a zároveň se v něm znovu setkat se sebou.
Ve své autorské praxi propojuje intuitivní práci se zvukem s pečlivým konceptuálním rámcem. V roce 2018 spoluzaložila kapelu VIAH, ve které se elektronický pop setkává s poetikou temnějších beatů, vrstvených hlasů a introspektivních textů. VIAH se stala rychle výrazným hlasem domácí alternativní scény a její tvorba oslovila především mladší generaci citlivou k otázkám kulturní identity, citlivosti a intimity ve veřejném prostoru.
V roce 2023 představila svůj první sólový ambientní set na Lunchmeat Festivalu pod jménem dējāvi, v rámci kterého se pohybuje na hranici ambientu, experimentálního klubového zvuku a zvukového rituálu. Práce s vokálem, syntezátorem a čichovými vjemy je pro ni způsobem, jak vytvořit bezpečné prostředí pro zpomalení, dech a návrat k tělesné zkušenosti. Ve svých setech často používá i aromaterapeutické prvky – vůně pryskyřic, bylin a dřeva – které vnímá jako „neviditelnou krajinu paměti“. Ve veřejném prostoru vytváří prostředí, kde je možné jen ležet, dýchat a být. Pracuje s vůněmi jako s archivy, které nesou hlas krajiny i předků.
Motiv chůze pozpátku je v její práci dlouhodobě přítomen jako symbol návratu, hledání jiného rytmu a odmítnutí lineárního času. Jde o jednoduché, ale silné gesto, které v sobě nese jak fyzické vychýlení z normy, tak spirituální ohlédnutí.
Její vietnamské kořeny a zkušenost vyrůstání mezi dvěma kulturami tvoří pevný rámec jejího tvůrčího hlasu. V roce 2023 se stala první ženou vietnamského původu, která zazpívala českou hymnu na Václavském náměstí během Koncertu pro budoucnost – gesto, které neslo jak politický, tak poetický význam.
Vi je umělkyní, která přetváří limity v příležitosti: místo hranic hledá průniky, místo manifestu vytváří prostor. Její práce je tichá, ale přímá. Křehká, ale zakořeněná. Hudba, vůně, pohyb, paměť – to vše vnímá jako propojené vrstvy jedné přítomnosti, kterou je možné sdílet.
~
foto: Veronika Hurtová, Darya Rasokhina
VSTUPENKY / vstupenka je platná na celý den SENSUAL 18. 7. 2025