Michal Kindernay
Michal Kindernay patří k výrazným osobnostem na poli současného intermediálního a zvukového umění. Ve své tvorbě kombinuje řadu médií od prostorových audiovizuálních instalací a objektů, přes videodokumenty a terénní nahrávky až k elektroakustickým kompozicím, jejichž společným jmenovatelem je vždy hluboký zájem o environmentální procesy a ekologická angažovanost. Je tichým pozorovatelem, neúnavným průzkumníkem, nevšedním vědcem a vytrvalým experimentátorem. Jeho tvůrčí metody mají pevný základ ve skutečnosti a faktech, jejich výsledná podoba je však mimořádně vizuálně a emočně působivá. Pro Bludný kámen společně s Magdalénou Manderlovou připravili projekt Po proudu zvuku, v rámci něhož prozkoumávali zvukovou krajinu podél řeky Opavy, a veřejnou archivační platformu zvukyopavy.cz. Hudebně-zvukový set, který představí během večera v Bludném kameni vychází z jeho rozvíjející se série Phonotropic Blindness.
yo-yo-yo.org/mk.html

Petr Válek
Petr Válek je zvukový umělec, hudebník, performer, malíř, tvůrce hudebních nástrojů, syntezátorů a zvukových efektů, autor videí, která sdílí na sociálních sítích, a především neúnavný experimentátor na poli zvuku a hluku. Jeho tvorba je v pravém slova smyslu stěží zařaditelná a uchopitelná, Petr nestudoval vysokou uměleckou školu ani nepatří ke snadno definovatelné skupině tvůrců. Společným rysem Petrovy tvorby je zájem o DIY a rukodělné postupy, neustálá materiálová recyklace a bujná tvořivost. Do prostor Bludného kamene se vrací po dvou letech, naposledy zde v roce 2020 představil svou výstavu a sérii performancí Přítvory a jiná havěť.
youtube.com/channel/UCSHUTLKvHJq6PYf1OnEQWCQ

Ala Savashevich: Je tady zeď, kterou nevidíme
Komentovaná prohlídka výstavy Aly Savashevich v Galerii Cella a Hovornách. Ala Savashevich, původem běloruská umělkyně žijcící dlouhodobě v polské Wrocławi, využívá výtvarné prostředky ke komentování a kritice minulé i současné politické a společenské situace. Ať už jde o reálie rodného Běloruska, celého východního bloku, ale přeneseně také všech kolonialismem stižených zemí i jejich kolonizátorů, její práce vypovídají o kolektivní paměti, její cenzuře, vymázávání nebo aktualizaci. Obsahově navazuje na východoevropské umělce a umělkyně, kteří se výrazně prosadili po pádu železné opony, kdy se z vlastní zkušenosti, ale zároveň již z odstupu a svobodně vyjadřovali k prožité totalitní realitě. Její pozice je nicméně kvůli specifické situaci v poslední evropské diktatuře na prahu jejího vstupu do válečného konfliktu na straně agresora zcela autentická a aktuální, a její odstup a svoboda veřejně představovat svou práci jsou možné jen díky životu v emigraci.