Informace

Karine Ponties má za sebou bohaté zkušenosti s vedením mladých tvůrců během kreativního procesu – naposledy takto pracovala na pozvání Pierra Nadaud na JAMU. Workshop bude prvotním impulsem pro další ročník studentských rezidencí, které proběhnou v létě 2017.

Výzkum je jako překlad. Překlad, přepis (nejenom nás ve světě, ale i světa v nás) je jako mediace mezi pluralitními kulturami a lidskou jednotou. Podstatou tohoto překladu je přeložit cizince v nás. Tento jazyk vychází z těla, ve kterém je několik jazyků, protože tělo má více tužeb.

Cílem workshopu nebude tanec jako takový (v estetickém či formálním slova smyslu). Tanec bude nástrojem těla, který bude zkoušet jeho limity, identity a možné budoucnosti. Jde o proces vnitřní transformace, který je podněcovaný aktuálně žitou zkušeností.

Tento pohybový workshop bude místem koncentrace, kde se budou prolínat tělesné výzvy a představivost. Budeme zkoumat, improvizovat, a zkoušet různé kompozice. Budeme podněcovat představivost každého účastníka tím, že mu nabídneme prostředky, které může měnit. Od každého účastníka se očekává, že si bude hrát s různými médii – s textem, fotkami, malbami, událostmi, formami, barvami, materiály, zvířaty či přírodními elementy – protože naše tělo se skládá z prvků, které vznikají z našich zkušeností a pocitů (co jsme slyšeli, viděli, osahávali či ochutnávali).

Každý člověk má možnost vytvořit různé choreografické světy v průběhu improvizace a konstrukce (individuální a/anebo kolektivní). Ty mohou být divadelní i formální, banální i stylizované, jednoduché i složité, extravagantní i střízlivé, velké i malé, emotivní i chladné.

V průběhu divokých, spontánních a instinktivních kolektivních improvizací se účastníci workshopu naučí zachovávat rovnováhu mezi strukturou a riskem, naučí se přijímat chyby a odchylky, či zachovávat si hravost.

Karine Ponties má na svém kontě přes třicet scénických projektů, díky nimž, a jejich nezaměnitelnému poetickému rukopisu, patří k nejznámějším evropským tvůrcům na poli tanečního a pohybového divadla. Původem Francouzka trvale žijící v Belgii studovala tanec v Barceloně, poté absolvovala slavnou školu Mudra Maurice Béjárta. Než v roce 1996 založila vlastní soubor Dame de Pic, působila v předních evropských souborech jako tanečnice a performerka (např. v souboru Mossoux-Bonté).  Řada jejích děl, jako Brutalis (2002), Holeulone (2006), Mi non sabir (2004) a další byla uvedena v Česku díky Tanci Praha.