Termíny

09.07.2024 / 13:00 - 17:00
10.07.2024 / 13:00 - 17:00
11.07.2024 / 13:00 - 19:00

Informace

Zveme dospělé, studenty, seniory i děti ve věku 0–12 let (za doprovodu rodičů) k účasti na otevřených ateliérech (9.–11. 7.) posouvajících tvorbu uměleckého projektu Vidět neviditelné ve spolupráci Žižkostela a Studia ALTA. Půjde o mezigenerační, performativní zvukově-pohybové dílo s premiérou 26. září a reprízou 2. října, jehož aktérem bude každý, kdo se dobrovolně zapojí do některé z fází v procesu.

 

Otevřené ateliéry se konají 9.-10.7. od 13 do 17h, 11.7. od 13 do 19h v komunitním centru Žižkostel (nám. Barikád 1520/1, Praha 3 Žižkov)

Pro formát třídenní tvůrčí dílny v červenci jsme cíleně nechali co nejvíce možností otevřených a obsah jsme naplnili dle inspirací čerstvými impulzy a typy materiálů, které přinesli zájemkyně/ci zúčastnivší se vstupních setkání v červnu. Mezi vstupní inspirace patřily hlavně odpovědi na tyto jednoduché otázky:

 

Jak jsi trávil/a svůj volný čas v dětství? Při jakých činnostech či hrách ses cítil/a šťastná/ý a svobodná/ý? Jaké aktivity tě těší dnes?

Být schopni reagovat a modelovat tvůrčí proces živě podle reakcí participantstva znamená zachovat si formální i motivické pole dostatečně čisté a bez předsudků: rádi bychom se vyhli jistotám zaběhlých a osvědčených praxí, které by přistupovaly k procesu tvoření kolektivního díla stereotypně a vyčerpaně. Chceme nechat zaznít nové tóny a zůstat zvědavi na neviděné, nevyřčené impulsy od našich budoucích spoluhráček/ů. Cíleně spoříme tvůrčí energii zejména pro společné setkávání a dny otevřených ateliéru, které budou meandrovat mezi výtvarnými, zvukovými a fyzickými postupy – nevíme však předem, zda nás více zaujme výrobní aktivita a skupinové sochání objektů scénografie, hraní si s vytvořeným prostředím a objekty nebo třeba společná hudební improvizace v blízkém parku.

 

Vstup je volný.

Na místě bude zajištěna voda či drobné občerstvení. Budeme společně tvořit, hrát si, vyrábět nebo i rozjímat a povídat si. Pokud se k nám chystáš, ozvi se na číslo 736 405 071. Účast je možná v jakémkoliv časovém intervalu, přijít můžeš i se svými blízkými. Můžeš dorazit na všechny tři dny, jen na jeden nebo jen na pár chvil.


Let’s plork! — Chyby jsou důležitou součástí tvůrčího procesu. Umělkyně a učitelka Corita Kent věděla, že máme tendenci neriskovat právě proto, abychom nepochybovali. Aby svým žákům pomohla tento vzorec myšlení změnit, rozhodla se napsat několik pravidel pro svoje hodiny výtvarného umění. Jsou mezi nimi třeba tato: Všechno ber jako zkušenost.“ (pravidlo č. 4) „Nic není chyba. Neexistuje výhra a prohra. Existuje jen tvorba.“ (pravidlo č. 6) A tohle si nemůžeme odpustit: „Buď šťastný/á, kdykoliv to dokážeš. Bav se. Je to jednodušší, než si myslíš. “ (pravidlo č. 9) Corita Kent dokonce vymyslela nové slovo, které spojuje slova hrát si (play) a pracovat (work): „Let’s plork!“ říkala svým žákům.

(Isabel Minhós Martins, Madalena Matoso: Jak vidět neviditelné, 2023)


Autoři koncepce a tvůrčí tým:

Marika Smreková, iniciátorka a režisérka

Slovenská umělkyně žijící v Praze, dramaturgyně, performerka. Vystudovala divadelní režii na brněnské JAMU, kde nyní dokončuje doktorské studium. Ve své disertační práci reflektuje svůj umělecký výzkum participativních forem performativního umění v rámci Komunitního festivalu UMU UM ve Staré Ľubovni, který deset let organizovala a kurátorovala (2012-2021).

Pro festival vytvořila 5 inscenačních projektů, založených na principech přímé participace, které umožnily spolupráci marginalizovaných i majoritních komunit a společenských skupin. V posledních pěti letech žije a tvoří v Praze. Režijně-dramaturgicky spolupracovala se spolkem Ostružina (Neényi & . tektoparty), komunitním centrem Nesedím, sousedím (1.ročník festivalu Svátek neviditelné práce), jako autorka vedla projekt Y: Parents (Divadelní festival Kutná Hora 2021, Divadlo X10 2022, Jurányi Ház Budapešť 2023), který přímo vedl k jejímu uměleckému zapojení do projektu Studia ALTA On Mobilisation (2023-2025), kde se zabývá přístupností institucí pro rodiče malých dětí (Parent-Friendly Culture).

Lenka Jabůrková, scénografka

Výtvarná umělkyně žijící a působící v Praze. Věnuje se scénografii, ilustraci a grafice. Je absolventkou ateliéru scénografie na DIFA JAMU. Mezi roky 2012-2020 byla pravidelnou spolupracovnicí Ivana Buraje (HaDivadlo), se kterým vytvořila několik inscenací (Zámek, Strýček Váňa, Paní Bovaryová, Náměsíčníci, Maloměšťáci, Vnímání). Od roku 2020 pracuje v úzkém spojení s umělkyní Marikou Smrekovou a podílela se na projektech Y: Parents (2021-2023) a Parent-Friendly Culture (2023-2025). 

Jako scénografka dále spolupracovala s tanečním spolkem Ostružina (Neényi, 2021, Kiosek, 2023) a divadly/soubory: Divadlo Polárka, Studio G, Divadlo v Dlouhé, Petrohradská Kolektiv, Divadlo Moravskoslezské, Divadlo Viola, Divadlo Letí, Hudba Znojmo, Divadlo Líšeň.

Matěj Nytra, dramaturg

Mezioborový tvůrce, absolvent filmové vědy (FF MU) a divadelní dramaturgie (JAMU). Od roku 2016 působil v HaDivadle, kde se podílel na mj. autorských a adaptačních projektech a věnoval se kurátorství doprovodných, přesahových událostí směřovaných k zajištění širší přístupnosti divadelního programu. Od roku 2018 spolupracoval s Chemickým divadlem, s nímž ho spojuje aktivní zájem o environmentální témata. Podílí se také na audiovizuálních projektech a non-fikčních formách.


Vidět neviditelné

Projekt participativního formátu s důrazem na mezigenerační setkání v lokalitě komunitního centra Žižkostel bude využívat postupy nonverbálního, zvukového a objektového divadla. Podstatou je sběr a sbližování námětů a inspirací vzešlých od přizvaných účastnic/íků širšího spektra, a to formou dialogu v ulicích a tvořivých ateliérů konaných pro zájemkyně/ce v jednotlivých fázích příprav.
Cílem je vytvářet dočasný a pro každé uvedení jedinečný prostor spolupráce, při kterém se v důrazu na rozvíjení imaginace a hravého vztahování se ke světu a k druhým zneviditelňují vstupní bariéry mezi příchozími, rodiči či dětmi, dospělými, studenty nebo seniory. Prostor odložených strachů rozehrávající potenciál fyzického setkání jako pokaždé originální konstelace komunity s aktivní společnou energií.
Tématem je hravost a trávení času v dětství, hledání ducha hry v dospělosti, rozbarvování naší paměti. Je ještě možné propojit svět dětí a dospělých, věk svobodné, dobrodružné hry a imaginace s věkem zralosti a racionálna? Jaké hry se zrcadlí v každé generaci? Dokážeme společně na jevišti vytvořit mezigenerační hřiště a pohrát si v něm spolu?