ENCS

18.3. 2017 / 14:00 - 18:00 + 18:30 - 22:00

  1. část: 14:00-18:00

HAZARD ZONE / Marta Bichisao (IT), Zdenka Brungot Svíteková (SK/NO/CZ) a Sylvain Sicaud (FR)

KEEP CALM / Ufftenživot (CZ)

STEREOPRESENCE / Cristina Maldonado (MEX)

+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou

  1. část: 18.30-22:00

VE JMÉNU KAR / Markéta Jandová a Jitka Tůmová (CZ)

SIONISTICKO-SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA UGANDA: STÁT VĚCÍ BUDOUCÍCH / friendly fire (DE)

A DANCE IS A DANCE IS A DANCE / Agata Siniarska & Xenia Taniko Dwertmann

+ diskuze RespondArt s Alicí Koubovou

+ DJ Johana

SOBOTNÍ BAZAAR je pomyslným centrem festivalu Bazaar 2017. Ve dvou blocích se čeká diváky celodenní přehlídka ukázek právě vznikajících scénických a tanečních projektů umělců z ČR, Polska, Německa, Izraele, Srbska, Slovenska a dalších zemí. Co o nás říká naše tělesnost, kým jsme z hlediska evoluce, jak se naše prožívání a paměť štěpí mezi realitu a virtuální světy, jaké utopie jsou dnes možné, jak se mění naše identita v setkání s druhým?

Oba programové bloky zakončí diskuse z cyklu RespondART, moderované Alicí Koubovou. Saturday Bazaar uzavře afterparty s DJ Johanou.

***

HAZARD ZONE / Marta Bichisao (IT), Zdenka Brungot Svíteková (SK/NO/CZ) a Sylvain Sicaud (FR)

Fyzická podstata jakékoli struktury určuje způsob, jakým vysílá zvukové vlny do vesmíru. / UKÁZKA / 15 min. / jazykově bezbariérové

Oscilace je fenomén spjatý s přírodními cykly a rituály. Ústředním tématem HAZARD ZONE je vibrace a oscilace. V tomto  work-in-progres se tvůrci pokoušejí propojit umělecké aspekty biologie a antropologie. Soustředí se na kmitající tělo a vznik vibrací, které jsou prapůvodním zdrojem dynamiky vitálního pohybu.

Tělo je médium určené pro příjem, přenos a šíření vln hmotou i prostorem. K vibracím dochází ve vztahu k hmotě i gravitaci a následuje jejich šíření v jazyce choreografie. Přenášejí se v podobě informace tělem samotným, mezi těly i mezi tělem a okolním prostředím. Umělci zkoumají stavy aktivity a pasivity, kvality doteku a nejrůznějšího tělesného tonusu.

Samo představení se tak může stát kmitajícím cyklem, který přichází a odchází, plný neustále se měnících informací bezprostředně zpracovávaných a navracených do okolí – do jeho struktur, prostoru, přítomných těl tanečníků i diváků. Oscilace jako cyklus neustálého pohybu, cyklus podobající se spíše oblouku než přímce.

„Každá organická i neorganická struktura se přirozeně rozvibruje na určité frekvenci, a tudíž existují určité rychlosti, ve kterých má kmitání předurčeno jakákoli struktura. Každý předmět má svoji základní frekvenci určenou hmotou a napětím [ …]. Fyzická podstata jakékoli struktury určuje způsob, jakým vysílá zvukové vlny do vesmíru. Základní frekvence je svým způsobem obnaženým nástinem identity. Tento nástin již z povahy věci odhaluje další struktury, se kterými daný předmět s největší pravděpodobností rezonuje.”

George Prochnik, In Pursuit of Silence – Listening For Meaning in a World of Noise

 SATURDAY_BAZAAR__Brungot_Svitekova+Bichisao+Sicaud__HAZARD_ZONE

Choreografka a tanečnice Marta Bichisao pochází z Milána. Od roku 1997 se vzdělává v oblasti současného tance a somatických technik. Vystudovala herectví pod vedením C. Ronconiho (2005) a klinickou a experimentální psychologii (2006). Tři roky pracovala jako tanečnice a pomocná choreografka Choreographic Laboratory of ALTROEQUIPE v Římě pod vedením Lucie Latour a poté absolvovala dvouletý kurz Raffaelly Giordano „Scriptures for contemporary dance“. V roce 2016 dokončila tříletý program Clauda Coldyho „Sensitive Dance” (tanec-osteopatie). Zúčastnila se choreografického programu „Prototype III“ organizovaným Foundation Royaumont. Od roku 2005 do současnosti je choreografkou a tanečnicí divadelního a tanečního souboru OPERA.

Zdenka Brungot Svíteková je tanečnice, performerka, pedagožka a od roku 2010 samostatně tvořící choreografka. Po magisterském studiu moderního tance se dále vzdělávala v oblasti performing arts a tance v Paříži, Vídni a USA a také v rámci Programu Prototypes III, Fondation Royaumont. Tvoří na volné noze na mezinárodní úrovni. Spolupracovala s umělci ze Slovenska, Francie, České republiky, Norska, Německa, USA a Jižní Koreje, posledních šest let vede intenzivní tvůrčí dialog především s Barborou Látalovou. Věnuje se také přesahovým a mezioborovým projektům (spolu s vizuálními umělci, hudebníky, galeriemi  a muzei) a pravidelně spolupracuje s Tancem Praha a Centrem pro Choreografický Rozvoj SE.S.TA.

https://zdenkabrungotsvitekova.wordpress.com

Sylvain Sicaud je choreograf a tanečník, který se po krátké kariéře inženýra a překladatele rozhodl věnovat živému umění. V roce 2009 spoluzakládal skupinu Quelque part. Začínal s cirkusovým uměním a postupně si nacházel cestu k současnému tanci a kontaktní improvizaci. Je autorem 100, chorégraphie à bicyclette a triptychu interaktivních představení http://www. Po pobytu a studiu tradičních tanců na Bali se začal věnovat výzkumu kolektivních rituálů, etnologii a společenskému statusu inscenací v různých kulturách. Sicaud spolupracuje s nejrůznějšími uměleckými skupinami bez omezení žánru či specifické tělesnosti. Zájem o tvorbu ve veřejném prostoru ho přivedl ke studiu na  FAIAR v Marseille (2013-2015) a k účasti na choreografickém programu „Prototype III“ zřízeném Foundation Royaumont. V současnosti pracuje na inscenacích Déjà Vu a Lola est neige.

www.ciequelquepart.com

http://www.faiar.org/staff/sylvain-sicaud/

***

KEEP CALM / Ufftenživot

UKÁZKA / 15 min. / v češtině a angličtině

Dva paralelní příběhy sledují v projektu KEEP CALM původ druhu homo sapiens sapiens, jeho kulturní vývoj a peripetie jeho historie. To vše je ovšem nahlíženo optikou kulturní reality dneška. Z hlediska hledání vlastního místa v příběhu člověka jako druhu jsou sami performeři a jejich příběhy předmětem jednání a zkoumání.

KEEP CALM je interdisciplinární projekt, který pracuje s myšlenkou, že člověk je bytost, jež svoji (kulturní) realitu staví na opakovaných schématech, stereotypech, fikcích, vzorcích a pravidlech. Ty se v průběhu lidských dějin proměňují, nejsou stálé a jednou pro vždy utvořené. To, co teď a tady považujeme za realitu, proto vybízí ke zpochybňování.

Dennodenně jsme součástí příběhu, v němž nejčastěji následujeme známé či povědomé dějové linie. Žijeme podle pravidel, jež podléhají kulturním normám, které bývají označovány jako „hodnoty”. Jsme obklopeni slovy, motty, citáty, slogany a formulacemi, jež tyto normy/hodnoty artikulují.

Autorský tým: Sára Arnstein, Jiří Šimek, Marianna Slováková, Ivo Sedláček, Marta Ljubková, Marie Gourdain

SATURDAY_BAZAAR__ufftenzivot_Keep_Calm_kolaz

Skupina Ufftenživot se věnuje autorskému divadlu. Sestává ze dvou kmenových členů: Sáry Arnstein a Jiřího Šimka. Oba absolvovali Katedru alternativního a loutkového divadla pražské DAMU v ateliéru herectví Petry Tejnorové. Za sebou mají 3 autorská představení: loutkové představení Králíček, GoG (projekt kombinující slampoetry, multimédia a pohyb) a poslední představení Loneliness & Stuff (pohybové představení doplněné slovem). Ufftenživot chápe divadlo jako zážitek a prostor pro sdílení, ve kterém se dá vrátit k něčemu, na co už jsme dávno zapomněli, k naší přirozené spiritualitě, která je utlučená dnešním konzumním a rychlým způsobem života. Snaží se vytvářet zážitky, jimiž diváka provokují k vlastnímu kritickému pohledu, k rozšiřování obzorů a novému pojmenovávání toho, co je kolem nás. „Absurdita a nekonzistence světa je pro nás inspirací. Věříme v nadhled, v divadlo jako dobré místo pro setkání a také v to, že zjednodušování je problém, doba a její charakter nejsou nikdy černobílé, proto se snažíme mluvit o světě v jeho komplexnosti. Rádi zkoumáme paletu reality způsobem jejího zpochybňování a tím pro nás vzniká téma.“

Web: www.ufftenzivot.cz

Podpořili / poděkování: Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře

Koprodukce: Divadlo Na Cucky, Studio ALTA, Industra Stage, Kredance

***

STEREOPRESENCE / Cristina Maldonado

Vizuální esej o tom, co je, a co není. / WORK-IN-PROGRESS /30 min. / v angličtině

Stereopresence zkoumá formou vizuálního eseje nejednoznačné hranice mezi fyzickým a nemateriálním, skutečným a imaginárním, mezi tím, co je a není. Zachycuje přítomnost, ve které se současně prolínají reálný svět s virtuálním. Představení, které se inspirovalo raným videoartem, předcházel umělecký výzkum degenerativních poruch paměti provázejících demenci a senilitu a stereotypních imaginárních světů, které jsou sdílené i soukromé.

Když mi bylo devět let, vzbudila mě jednou po půlnoci babička tím, jak přecházela po předsíni a povídala si pro sebe. Šla jsem za ní, abych ji odvedla zpátky do postele, ale když mě uviděla, ukázala na prázdnou zeď a začala popisovat hrnce a další nádobí. „Jaký hrnec, babičko? Nic tam není….“ – „Tady ten – přece ten, ve kterém maminka vařívá fazole…“ Zůstala jsem vedle ní stát a rozhodla se nevtahovat ji do svého, skutečného světa. Taková otrava! Mnohem radši bych zalezla zpátky do postele a spala! Namísto toho jsem zůstala v jejím světě, v tom, který vytahovala ze své minulosti a který umisťovala do přesných rozměrů předsíně. Pozorně jsem naslouchala jejímu popisu a na okamžik jsem málem uvěřila, že dokážu spatřit to, co vidí ona, jako by její jistota byla nakažlivá… a bylo to vlastně báječné.  Jako bych se dostala blíž tomu, kým kdysi byla. Tento důvěrný okamžik s babičkou jsem si nechala pro sebe, jako by byl jen a jen mou vlastní výpravou do její země. Letos jsem svého dědečka, kterému je 86, přistihla, jak mluví s obrázky na mikrofilmu.

Ztráta krátkodobé paměti a postupné přerušení spojení s aktuálním světem způsobené demencí a senilitou se v naší společnosti považuje za nemoc. Demenci nedokážeme „vyléčit“. Odborníci tvrdí, že mimo náš skutečný svět nic dalšího neexistuje. Představme si ovšem demenci jako krajně podivuhodný způsob existence – jako přirozenou strategii, která nám umožňuje současně pobývat ve více světech. Překračovat běžnou skutečnost a vstupovat do té nejprivátnější reality, ve které jsme každý sám se sebou a ze které vycházíme.

Koncept, video art: Cristina Maldonado

Performance: Cristina Maldonado, Sodja Zupanc Lotker

Dramaturgie: Sodja Zupanc Lotker

Světelný design and média: Vladimír Burian

Produkce: JEDEFRAU.ORG, Stereopresence z. s.

Asistentka produkce: Isabela Juchniewicz

Technická podpora: Isabel Vizcaíno

Poděkování: Dragan Stojcevski, Lamija Čehajić, Selma Lindren, Bria de la Mare.

Podpora: hl. m. Praha, MKČR

SATURDAY_BAZAAR__Cristina_Maldonado+Sodja_Lotker_STEREOPRESENCE_3 

Cristina Maldonado je mexická umělkyně žijící v Praze – režisérka, herečka, multimediální umělkyně, která ve své práci používá alternativní divadlo a tanec, živé vstupy do filmů a videí, performance, audiovisuální instalace a stará i nová média. Od roku 2000 tvoří vlastní inscenace nebo spolupracuje s umělci z různých disciplín. Své dílo představila v Mexiku, Portugalsku, Polsku, Arménii, Německu, Rusku, Spojených státech, Brazílii a na Kypru.

Sodja Zupanc Lotker působí jako dramaturgyně nezávislých divadelních, tanečních a site-specific projektů (ve spolupráci například se souborem Farma v jeskyni, Lotte van den Berg, projektem TAAT, Kristýnou Lhotákovou ad.). Vede zahraniční divadelní kurzy na DAMU V letech 2008–2015 působila jako umělecká ředitelka Pražského Quadriennale, od roku 1999 byla kurátorkou mnoha výstav a událostí PQ (a spolupracovala s umělci jako Claudií Bosse, Arpadem Schillingem, Sciatas Rafaello Sanzio, Brett Bailey aj.).

Cristina a Sodja vytvořily první společný projekt v roce 2003 a od té doby spolupracovaly v řadě interaktivních inscenací, v nichž experimentovaly v různých formách a médiích, jejichž prostřednictvím utvářely diváckou zkušenost (např. instalace se sluchátky, mobilními telefony ve veřejném prostoru ad.).

***

DISKUZE Z CYKLU RespondART VEDENÉ ALICÍ KOUBOVOU

Alice Koubová je vědeckou pracovnicí Filosofického ústavu Akademie věd a přednáší na Akademii múzických umění v Praze. Orientuje se především na témata performativní filosofie, post-fenomenologie, filosofie tělesnosti a etiky. Je autorkou knihy Self-Identity and Powerlessness (nakladatelství Brill ) a dalších knih a odborných článků v uvedené oblasti. Kromě tradiční filosofie vede kurzy a organizuje dílny na pomezí filosofie, uměleckého výzkumu a autorské performance. Je držitelkou ceny Josefa Hlávky, ceny Libellus Primus a prémie Otto Wichterle.

Projekt RespondART podpořil Česko-německý fond budoucnosti v rámci projektu Česko-německé kulturní jaro. Česko-německé kulturní jaro 2017 je přeshraniční kulturní iniciativa Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze, Goethe-Institutu v Praze, Česko-německého fondu budoucnosti a Českých center v Berlíně a Mnichově ve spolupráci s Ministerstvem kultury a Ministerstvem zahraničních věcí České republiky

 čnfb  de_tsch_lg

 ***

VE JMÉNU KAR / Markéta Jandová a Jitka Tůmová

Smrt v přirozené perspektivě. / UKÁZKA / 15 min. / jazykově bezbariérové

Projekt Ve jménu KAR se zabývá tématem smrti jako součásti lidského života. Hlavním inspiračním zdrojem představení byla kniha Jiřiny Šiklové Vyhoštěná smrt, která poukazuje na smrt jako na tabu dnešní společnosti. Tvůrci ovšem nehledají tragický rozměr daného tématu, pokoušejí se ho nahlédnout s jinou, přirozenější a uvolněnější perspektivou. Zaměřují se na rituály, které s odchodem člověka spojujeme: pohřeb, pohřební hostinu, loučení.

Slovo kar znamená pohřební hostina, tedy událost, při níž se lidé setkávají, aby přemítali o duši, která opustila jejich svět. Při karu se jako při každé hostině uspokojuje lidský žaludek. To je přirozené i absurdní. Hostina sama je forma nabitá symbolickými významy a lze ji vnímat jako příkladnou společenskou metaforu.

Představení je v současnosti work in progress. Tvůrčí tým také postupně obohacují další členové. Nově se k projektu připojil akordeonista Aliaksandr Yasinski, jehož živá produkce dodává představení další rozměr. Cílem tvůrců je postupně najít finální podobu, která bude otevírat téma, před kterým mnozí z nás oči zavírají.

Námět: Markéta Jandová

Choreografie a interpretace: Markéta Jandová a Jitka Tůmová

Hudba: Aliaksandr Yasinski

SATURDAY_BAZAAR__Jandova+Tumova_Ve_jmenu_Kar3

Markéta Jandová je doktorandkou oboru Choreografie a teorie choreografie na HAMU. Její současný projekt Ve jménu KAR, na kterém spolupracuje s tanečnicí Jitkou Tůmovou, začal letní rezidencí ve Studiu ALTA. Zajímá ji interdisciplinární přístup k tvorbě s důrazem na audiovizuální média: aktuálně je to film, jenž jí otevírá nové perspektivy na taneční tvorbu. Účinkuje například v představeních Animal Exitus a Sniper‘s Lake kolektivu Spitfire Company.

Jitka Tůmová studovala v Tanečním centru Praha a úspěšně absolvovala v roce 2005. Následně pokračovala studiem na London Contemporary Dance School. Taneční zkušenosti načerpala především ve Velké Británi, kde spolupracovala se soubory Phoenix Dance Theatre, Phil Sanger Dance Company a Balbir Singh Dance Company. V sezóně 2014/2015 se stala členkou Pražského komorního baletu. Spolupracuje s choreografy Markétou Jandovou a Hanou Polanskou Turečkovou a vyučuje lekce současného tance.

Podpořili / poděkování: Motus, produkce divadla Alfred ve dvoře, Studio ALTA

***

Sionisticko-socialistická republika Uganda: Stát věcÍ budoucÍch / friendly fire

Založení ambasády v Praze. / UKÁZKA / 15 min. / v angličtině, němčině a hebrejštině

Dnes, přesně 100 let po bezmála nikým nepovšimnutém založení SIONISTICKO-SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY UGANDA se konečně otevírá její ambasáda v Praze. A při příležitosti festivalu Bazaar seznámí zainteresované publikum se svou historií, uměním a kulturou: „Lvi dějin se nechtějí probudit ze sna! Shlédněte tedy ke krtkům!“

SIONISTICKO-SOCIALISTICKÁ REPUBLIKA UGANDA (SSRU) vzešla z vřavy první světové války roku 1917. Na malé části ugandského teritoria tím vzniklo útočiště pro všechny, kteří prchali z „temného kontinentu“ zvaného Evropa. Mezi lvy, dálavami savan a socialistickými kibucy vystavěnými ve stylu Bauhausu dnes leží stát, jenž je inkubátorem utopie tak, jako jím kdysi byla „staronová země“ Theodora Herzla. Nazývána svými židovskými i nežidovskými občany „státem věcí budoucích“ je SSRU entitou v prostoru i čase: na sklonku noci dějin a jejích nočních můr zjevuje se tato země spíš z budoucnosti než z minulosti. Existuje mimo čas v místě bez území, kam se v temnotě dnešních dní znovu skládají a uhnízďují pozapomenuté vize toho, co teprve přijde. Však popatřte sami – je to stát věcí budoucích!

SATURDAY_BAZAAR__friendly fire_Zooropa_Foto Susann Jehnichen_9

friendly fire je kolektiv nezávislých umělců z Lipska. Vytvářejí časoprostory, v nichž se probouzejí duchové, zvířata a monstra z minulosti a zbavují se pout. Otázky možných budoucností 20. a 21. století jsou v jejich tvorbě leitmotivem, který zkoumají na rozhraní faktů a fikce, archivu a halucinace. Ve svých pracích využívají různých formátů: divadelní performance, scénických přednášek, audioprocházek či intervencí. Vyvíjejí divadelní situace a experimentální rozhraní, které působí zároveň nepřirozeně a komicky, zábavně a rušivě i intimně a cize. Od podzimu 2015 jsou friendly fire součástí programu LOFFT Arts Development. Jejich poslední inscenací byla ZOOROPA (2016).

http://friendlyfire-friendlyfire.blogspot.de

***

a dance is a dance is a dance / Agata Siniarska & Xenia Taniko Dwertmann

Beze slov. V dialogu. Na scéně. / WORK-IN-PROGRESS / 30 min. / v angličtině

  1. a X. se znají už léta, ale nikdy nespolupracovaly jen jedna s druhou. Říká se, že si jsou podobné, asi by se pod to ovšem nepodepsaly. Fascinují je podobné věci, ale každá k nim přistupuje jinak. Takže kde začít? A v jakém jazyce? Mají mluvit, řvát, nebo šeptat?

Co to vlastně znamená vést dialog (beze slov) na scéně?

Řekněme, že jsou dvojnice. Řekněme, že jejich spojení je ztělesněním rozdílu. Jaké představení chtěly odjakživa vytvořit? Co můžou udělat (jedna) pro druhou a pro druhé? Co znamená spolupráce? Pracovat s druhým? Musí hrát jedna z nich starší ségru? A co když jsou dvojčata? Co když je obě adoptovali? Co by znamenalo, kdyby jedna byla bohatší a druhá slavnější? Představme si, co všechno by spolu mohly dokázat. Kdyby se měly provdat za svoje nejdůležitější inspirační zdroje, největší úzkosti, nejneodkladnější neodbytnosti, největší problémy, osobnostní vady, nejdůležitější otázky, jak by vypadaly jejich děti?
Koncept a performance: Xenia Taniko Dwertmann, Agata Siniarska

Agata Siniarska využívá rozmanité scénické formáty od performance přes umělecké akce, přednášky až po videoart ad. Vystudovala choreografii a  v současnosti se soustřeďuje na volné formy feministických studií, kultivuje svoji touhu psát a vyjadřovat se verbálním kódem i prostřednictvím audiovizuálních médií. Je jednou ze zakládajících členek kolektivu female trouble, volného uskupení zabývajícího se tématy jako identita, tělo, feminismus, rozkoš, (po)tvrzení a láska. Holduje světům fikce, zkoumá kulturní narativy, do nichž instaluje sebe samu jako rétorický nástroj. Ke každé své aktivitě přiživované energií hluboké teoretické zdrženlivosti přistupuje s vášní a intenzivní fascinací, což jí přináší mimořádná dobrodružství.

http://cargocollective.com/agatasiniarska

Xenia Taniko Dwertmann je berlínská choreografka, performerka a spisovatelka. Je členkou volného kolektivu female trouble a spoluzakladatelkou veřejné platformy VULVA CLUB, která klade důraz na společenské aspekty feminismu a queer kultury pro dočasné komunity. Ve svých pracích se zaměřuje na formy spolupráce a choreografii jako uměleckou strategii vztahovosti. Většina jejích prací využívá náročné formy fyzického a myšlenkového paradoxu. V poslední době se věnuje tématům jako péče, pohostinnost, udržování a dalších forem neproduktivní fyzické práce. Studovala filozofii a politiku v Lipsku a Paříži, v roce 2016 absolvovala obor Tanec, kontext, choreografie na HZT v Berlíně. Spolupracovala s mezinárodně uznávanými umělci jako např. Aniou Nowak, Julií Gladstone, Hanou Lee Erdman, Roni Katz, Miriam Kongstad, Julianou Weber, eufert & plischke a dalšími.