Termíny

16.2. 2017 / 18:00

Informace

Ivo Sedláček, Daniel Tůma, Pavel Kozohorský: I lidé mají duši

(energie zvuku, hmota světla, informace těla)

Budeme zkoumat člověka jako objekt pozorovaný z vesmírně nezaujaté perspektivy. Chceme vytvořit časoprostorovou bublinu, ve které dojde k potyčce s maticí normativního vědomí. Věříme, že uvědomělé nevědění je mnohem výhodnějším stavem mysli než iluze vědění. Máme rádi zvířata, ne však proto, abychom jim podsouvali objevené pravdy, ale abychom se mohli společně svléknout ze všeho, co si myslíme, že víme.

Marie Gourdain, Hana Polanská Turečková

Marie Gourdain, výtvarnice a scénografka a Hana Polanská Turečková, choreografka, se setkávají už přes rok v teoretickém dialogu, aby diskutovaly a analyzovaly svoji tvorbu, která vychází u obou z podobných východisek a chce řešit stejné problémy týkající se jevištní tvorby zaměřené na zkoumání interakcí mezi pohybem a scénografií. Tentokrát by se rády potkaly v rovině praktického zkoumání díky rezidenci poskytované Studiem ALTA.

Naše umělecká zkoumání se zabývají tělem, tělesností a pohybem v jevištním prostoru. Především v návaznosti na Oskara Schlemmera a jeho divadla Bauhaus – komplexní výzkum prostoru, těla a pohybu, těla a objektu, zvuku a času.

 „….je to představa pohybu, pohybování se v prostoru, která je jedinečná  pro jeviště a symbolizuje jeho složitost. A je to pohyb, co ukazuje propast mezi matematikou jako logikou a matematikou jako uměleckou moudrostí. Je to proměna prostoru skrz tělesnou činnost. “ Oskar Schlemmer

 Schlemmer zdůraznil, že je tělo v pohybu tím, že přináší svou vlastní sílu prostoru a oživuje jej. Věděl, že stereometrie a logika samy osobě jsou statické, formální a abstraktní a postrádají nezbytný dynamismus a sílu pohybu. Schlemmer znal sílu, která je hmatatelná a prokazatelná vždy, když se figura pohybuje v kontrolovaném prostoru jeviště. Pohyb připouští změnu, plynutí a nestálost.

 „…budeme vnímat zjev lidského těla jako událost samu osobě a uvědomíme si, že v okamžiku, kdy se stane součástí jeviště, stane se neodolatelnou, jako by měla magický vztah s prostorem. Každé gesto a pohyb bude automatické a nevyhnutelně se stane smysluplným.“ Oskar Schlemmer – fenomén těla přineseného na jeviště