Jan Štrachal a kol.

DOMA

Doma je tam, kde jsme vyrostli.

Doma je tam, kde je máma s tátou.

Doma je tam, kde voní šeřík a ty běžíš proti mně s náručí třešní.

Doma je tam a tady a někdy ještě trochu jinde.

Doma je tam, kde jsi ty.

Doma je tam, kde jsme my.

Doma je tam, kde jste vy.

Doma je tam, kde se smějeme, že mám tričko naruby, že jsem vylil čaj a že se jen tak máme rádi.

Doma je tam, kde brečím, kde tančím.

Doma je tam, kde posloucháme Duka Ellingtona, kde pozorujeme ohňostroje na Nový rok a já tě hladím po vlasech a zpívám Aux Champs-Elysées.

Doma je tam, kde nepřemýšlím, kde je doma.

Doma je tam, kde ti tohle všechno říkám.

Doma je teď a tady.

Doma jsem já.

DOMA

Home is where we grew up.

Home is where mom and dad are.

Home is where the scent of lilacs lingers in the air and you run towards me with hands full of cherries.

Home is here, there and sometimes also somewhere else.

Home is where you are.

Home is where we are.

Home is where we laugh that I am wearing my T-shirt inside out, that I spilled tea on the floor and that we just like each other.

Home is where I cry, where I dance.

Home is where we listen to Duke Ellington, where we watch the New Year’s Eve fireworks and I run my hands through your hair and sing Aux Champs-Elysées.

Home is where I don’t have to think where home is.

Home is where I tell you all this.

Home is here and now.

I am home.

Choreografie: Jan Štrachal

Performeři: Adéla Kašparová, Daniela Kolková, Jana Maroušková, Natálie Podešvová, Adéla Voldrábová

Aneta Bočková a Daniela Kolková

IN(DEFINITE) FIELDS

Zdánlivě v klidu, stále kmitající, 

stojím uprostřed prázdného pole.

V této práci vycházíme z prožitků vycházejících z pohledu na pole plné seschlých slunečnic. 

Zkoumáme, čím nás tento obraz provokuje, co nám připomíná.

Katharina Book a Dora Rodriguez

SANDBOX

It came to me in a meme: a house with a thousand paws. There’s a big breathing thing, somewhere in there, but you can’t see it. Can you see it? Following colours and shapes, we mapped silly joy spots in the garden. Now they hang from the windows and walls, as sentient beings. The map unfolds as we draw it, and it doesn’t index reality, but rather uncovers worlds that aren’t there. When we picked up the watering can, it sighed heavily.

Silvia Sviteková a Miriam Budzáková

NO IT DOES NOT HAPPEN 

Pravidlá hry: 

• Vstúpiť do priestoru 
• Potiahnuť si indíciu zo štyroch rúk 
• Rozhodnúť sa ju uplatniť/nasledovať alebo nie
• Nájsť si miesto v priestore (s možnosťou zmeny) 
• Spočinúť

„Hra je dobrovolná činnost, která je vykonávaná uvnitř pevně stanovených časových a prostorových hranic, podle dobrovolně přijatých, ale bezpodmínečne závazných pravidel, které má svůj cíl v sobě samé a je doprovázená pocitem napětí a radosti a vědomím, ,jiného bytí než je ,všední život‘.“ Johan Huizinga 

“Ideas are floating, we are not prepared to pick them.“ 

EN: 

NO IT DOES NOT HAPPEN 

Game rules: 

• Enter the room
  • Pull the cue from one of the four hands
  • Decide to apply / follow it or not
  • Find a place in space (with the possibility of change)
• Ease 

“Play is a voluntary activity which is carried out within fixed temporal and spatial limits, according to voluntarily accepted but unconditionally binding rules, which has its goal in itself and is accompanied by a feeling of tension and joy and the awareness, another being, than ordinary life. ”Johan Huizinga 

Our idea is based on the visual side of computer screen savers, which do not directly engage our perception and it is just a kind of visual delirium, as if we blank out or stare into space for a few seconds. It is also a state of some kind of total disappearance of time, shutdown, “steam release”. Just stare contentedly. It is the saving of energy and the slow penetration back into the “new” reality that we see as the only possible return to established habits. 

“Ideas are floating, we are not prepared to pick them.” 

► INFORMACE PRO DIVÁKY◄

Prosíme o dodržování aktuálních hygienických opatření.

● V roce 2021 jsou všechny akce v ALTĚ zdarma! ●

V době pandemie jsme neměli možnost se s vámi potkávat osobně a otevřít ALTU široké veřejnosti. Teď, když je to možné, vám proto chceme být ještě blíž. Rozhodli jsme se, že na naše programy v roce 2021 nebudeme vybírat žádné vstupné, aby mohl přijít opravdu každý. Kulturu všem!