ENCS

12.5. 2019 / 18:00

LAURA TIRANDAZ: NAMARAN

Režie a hudba: Ian Mikyska
Dramaturgie: Jakub Vaverka
Scénografie: Ondřej Menoušek
Hraje: Edita Valášková

Scénická báseň popisující krásu města Namaran, jeho velikost i jeho pád. Jako ozvěny se troskami nesou příběhy několika lidí, kteří v tomto zapomenutém městě kdysi žili.

„Málokdo mohl vidět Palác takhle zblízka, vidět svůj odraz na jeho zdech. Kdybys nestál před touhle branou, nikdo by se na ni ani nepodíval, nikdo by se nesnažil vejít dovnitř, kdyby tu nebyl někdo, kdo nám to zakazuje. Mám štěstí, že jsem tě potkal: je snazší nenávidět člověka než zeď. Díkybohu, žes mě uhodil, kdybych se nebyl pokusil vejít, bral bych tě jako přítele – protože máme v obličeji stejný výraz.“

LAURA TIRANDAZ : NAMARAN

Mise en scène et musique: Ian Mikyska
Dramaturgie: Jakub Vaverka
Scénographie: Ondřej Menoušek
Avec: Edita Valášková

Poème scénique décrivant la beauté de la ville de Namaran, sa majesté et sa chute. Comme autant d’échos, des histoires de plusieurs personnes qui jadis vivaient dans cette cité oubliée résonnent entre les ruines.

“Peu de gens ont pu voir le Palais d’aussi près, regarder leur reflet sur les murs. Cette porte, si tu n’avais pas été devant, personne ne la verrait, personne n’aurait cherché à entrer s’il n’y avait pas quelqu’un pour nous l’interdire. J’ai de la chance de t’avoir rencontré : c’est plus facile de haïr un homme qu’un mur. Heureusement que tu m’as frappé, si je n’avais pas essayé d’entrer, je t’aurais vu comme un ami – parce que nous avons le même air sur le visage.”