ENCS

16.12. 2018 / 19:30

– Ten náš Franta se zkrátka neumí bát…

– Ale nepovídejte…

– Ale povídám…

– Tak mi ho sem pošlete, jestli umíte držet jazyk za zuby, tak já vám toho kluka naučím se bát!

Představení Franta vzniklo jako závěrečná část triptychu Werich 3xJINAK v podání všech souborů DDS Strašilka. Premiéra: 26.5.2018, Strašnické divadlo

Dramatizace tří Werichových pohádek (O Rybářovi a jeho ženě, Lakomá Barka, František Nebojsa) vznikala tak, aby uctila nádherný, košatý Werichův jazyk (doslovné zachování replik, pro jevištní účely nezbytně dopsaný text vesměs ctí Werichovu poetiku), a zároveň vytvořila prostor, který na divadelní jeviště vnese nezkrocenou radost a hravost, jakou v sobě mají především děti (improvizované pasáže) a přinesla také jednoznačné poselství, které se týká každé doby: pýcha předchází pád (všechny texty spojuje tematizace hříchů). A protože pýcha je hlavním ze smrtelných hříchů a obsahuje v sobě všechny ostatní, rozhodli jsme se werichovské pásmo zaměřit právě na lidské hřešení.

Dekorace pro všechny části pásma (tedy 3+1 samostatné představení) vyrobily spolu se svými lektory děti ze strašnického spolku Nářez štětcem.

Franta

Abychom ve třetí části završili linku Sedmi smrtelných hříchů, dovolili jsme si pro jevištní zpracování vytvořit příběhy mrtvých karetních hráčů, kteří (podle literární předlohy) v hospodě straší Františka. Každému umrlcovi jsme vymysleli životní příběh, založený na některém z hříchů, osobitém vkladu jednotlivých dětských aktérů.

Dramatizace Františka Nebojsy má dvě dějství. První dějství (DEN), které vypráví o Františkově dětství, se sice také odehrává v hospodě, ale za běžného, denního provozu. Mimo vyprávění Huťaskové (pro naše potřeby nejde o tátu, jako v originále, ale o mámu – také hudebnici) a Hostinského, převzatého z původního textu, se zde mihnou postavy smyšlených vesničanů, přičemž každá vnese nějaký spor založený na jednom z hříchů. Texty pro tyto pasáže vznikaly díky improvizačním technikám.

Druhé dějství (NOC) je vyvrcholením celého pásma, tedy reje všech Sedmi hříchů, kterým se dá ovšem s lehkostí odolat, pokud si člověk zachová čistou mysl, nebojí se pravdy a jedná skromně a pokorně. Jediným scénografickým prvkem jsou židle, stůl a  paravány ve své základní funkci, oproštěny od dekorací, ale díky variabilní výplni nabízejí hru stínů (jsou průsvitné), možnosti překvapivých schovávaček (jsou děravé) či prostor pro strašidelné výjevy (nesou v sobě na první pohled neviditelné stopy). Loutka v životní velikosti hraje hlavního umrlce, odsouzeného ke strašení, kterému ve výchově chyběly tři facky, jež mu nakonec uštědří Franta.

Představení klade důraz na pohybovou a zvukovou stránku. Děti zde mají za úkol pracovat velmi expresivně, tedy slova nahradit výrazem. Hudbu pro poslední díl pásma spolu s dětmi nahrála BioMasha, k čemuž využila různých hudebních efektů, které nabízí smyčkovač a jiné vymoženosti moderní hudební technologie. Proběhly samostatné hudební zkoušky, v jejichž průběhu si děti samy složily hudbu, ba i dokonce i texty k voice-bandům.

Hrají děti (a jedna dospělá) ve věku 14 – 18 let:

Hospodský / Pýcha – Daniel Rath

Huťásková / Pýcha – Johana Starková

Fridricha nebo Frederyka (pomocná síla) / Pýcha – Veronika Kubů

Jonáš (lakomý statkář) / Lakota – Viktor Vlček

Božena (závistivá pasačka) / Závist – Aneta Petránková

Ester (svůdná děvečka) / Smilstvo – Anežka Hrubá

Alois (líný majitel rozsáhlých lesů) / Lenost – Metoděj Suchánek

Klozeta (hněvivá zahradnice) / Hněv – Amálie Roznětínská

Vojtíšek (nenasytný starosta) / Obžerství – Mirek Černý

Franta Nebojsa – Cyril Polák

Režie: Anna Mar Cís, Václav Marhold a kol.

Hudba: BioMasha – Viselec, Prodigy – Smack my bitch up, Emily – Sweat dreams,

EELS – Deconstruction

Light design – Yaro Repka

Vznik inscenace podpořila Nadace život Umělce.