ENCS

23.10. 2019 / 19:00

A lidé žijí je divadelní svědectví o boji o přežití, ve kterém nejde o holý život, ale o důstojnost, o život, který neupadá ani v rozkladu a zmaru. Abdul je příběh o neodpustitelné vině.

Dějištěm příběhů je Čečna, avšak otázky, které vyvstávají jsou naše: Je možné dosáhnout takovéto úrovně lidství bez prožití války? Kým jsme tváří v tvář těmto událostem? Jsme schopni obsáhnout vinu?

„…Soubor Teď nádech a leť vytvořil svět, ve kterém se hovoří o vině a právu, o bezpráví a milosrdenství, o zlobě a odpuštění, o soucitu s oběťmi i viníky, o soucitu s „člověkem jako takovým“. A ani chvíli to nezní falešně nebo pateticky.“ (z recenze Magdaleny Hasiuk)

Inscenace vychází ze skutečných příběhů a událostí z Čečny. Odehrály se v období, kdy se přežívající prvky tradičního myšlení střetávaly s válečným rozvratem a následným novým, totalitním uspořádáním země. Evropské pojetí zločinu a trestu v tomto prostředí ztrácí jasně definovatelné rysy i místo v žebříčku hodnot. Výše než potřeba spravedlivě potrestat viníky je touha „normálně žít jako obyčejní lidé“. Co to znamená a co to stojí? Příběh mladíka Abdula v sobě nese nadčasové a mimo rámec regionu platné otázky kdo a čím je vinen, co je prvotní vina.

Motivy pocházejí z přímých svědectví účastníků událostí a z knih: Asne Seierstad – Děti Grozného, Krystyna Kurczab-Redlich – Hlavou o zeď Kremlu, Petra Procházková – Aluminiová královna, Irena Brežná – Vlčice ze Sernovodsku, Anna Politkovská – Putinovo Rusko.