Markéta Mráčková a Barbora Šimonová se seznámily na Škole architektury Emila Přikryla na Akademii výtvarných umění v Praze. V autorské dvojici pracují od roku 2013. Kulturní družstvo cosa.cz založily v roce 2016 s cílem zastřešit své různorodé aktivity – architekturu, výtvarné umění, literaturu a video.

Přály si vytvořit alternativu k systému nezávislých architektonických živnostníků, proto volily kulturní družstvo. Cosa.cz je ziskovka fungující dle zásad ekonomické demokracie – na rozhodování mají vliv všichni, jichž se týkají důsledky rozhodnutí. V kulturním družstvu jsou zatím tři, rádi by se v budoucnu rozšířili a inspirovali k zakládání dalších družstev.

V úvodu knihy Kant a ptakopysk od Umberta Eca si oblíbily větu převzatou od Boscoe Pertweeho: „Do nedávna jsem si myslel, že jsem nerozhodný, ale teď už si tím nejsem vůbec jistý.“ Souvětí je vystihuje natolik, že ho neustále kopírují. Pro název ukrajinské série příběhů ho ještě o něco upravily: Do nedávna jsem si myslel, že se v tom neorientuji a pak jsem se ztratil (I Used to Think I Cannot Orient Myself, But Now I Am Lost).

Na různé manifesty navázala píseň Bude to bílý, černý nebo maximálně šedý složená z úryvků z pracovních emailů a historek kamarádů. Od roku 2016 natáčejí videodokumenty o architektuře 80. let, které jsou ke shlédnutí na cosa.tv. V roce 2014 vydaly knihu Legenda o sídlišti, ve které shromáždily zážitky a zkušenosti z okružního výletu po pražských sídlištích a doplnily je o rozhovory s obyvateli, odborníky a obhájci panelové výstavby. V nakladatelství cosa.cz vyšel v roce 2016 překlad příběhů Gottfrieda Müllera Melancholie a dobrodružnost stavění: 25 zapomenutých staveb.

► cosa.cz ◄

► cosa.tv ◄

► Facebook ◄