Informace

 Dva úplně obyčejní smrtelníci se rozhodnou stát superhrdiny. Může jejich soužití zůstat nadále tak super? Jedinečnost charakterů ve víru změny, záchrany, přetvářky a snahy hrát si na něco, co v žádném případě nejsem. Fyzické uchopení okamžiků fiktivní nadlidské síly. Heroismus v podobě normálních smrtelníků, kteří musí občas tasit tajné zbraně.

Koncept, choreografie: Martina Hajdyla Lacová a Stano Dobák
Tanec: Martina Hajdyla Lacová, Stano Dobák/Lukáš Homola
Pohybová a režijní spolupráce: Peter Šavel
Světelný design: Stano Dobák, Štěpán Hejzlar
Producent: ME-SA/ Karolína Hejnová
Koprodukce: ALT@RT
Za podpory: MHMP, MKČR, Nadace život umělce, ALT@RT
Premiéra: 6.10. 2014 ve Studiu ALTA

„Obdivujeme především fyzickou zdatnost, s níž oba provádějí až akrobatické kousky tělo na tělo, pohyb plyne ve vynalézavých tvarech, aby vzápětí strnul. Tanečníci vzájemně manipulují svými těly, vyměňují si pozice a nekonečná vlna energie je udržuje stále v napětí. Přitom svůj němý výkon – prováděný na úplné ticho, které trvá skoro po celou inscenaci – doprovázejí pohledy, jež naznačují okamžiky, kdy se cítí jako hrdinové, kteří mají pod kontrolou celý svět. A přitom je jejich zápas stále nerozhodný. Scénu lemuje po stranách osm skládacích židlí a jedním z nejpůvabnějších vtipných okamžiků je scéna, v níž se jejich duet přesune na jednu z nich a naši hrdinové o ni zápasí. (…)

Když se v závěru performeři usadí jako poklidná dvojice zpět ve světě lidí neaspirujících na supermanské výkony, naservírují sobě i divákům tečku v podobě promítání fotografií s cizími těly v kostýmech a svými tvářemi. Je to konečný prvek smíření a sblížení, který odpovídá na otázku položenou v anotaci představení, zda jejich soužití může „zůstat nadále tak super“ jednoznačně kladně. Touha po vyšších schopnostech, po možnosti konat hrdinské činy, i zcela přirozená touha si hrát je vlastní nám všem, není něčím, co by mělo tvořit překážku, spíš nástrojem sblížení. Hraní si na něco, čím nejsme, nemusí být nutně ke škodě, což cítí nejen tvůrci z líhně taneční – vždyť třeba hlavní hrdinové hry Johna Osborna Ohlédni se v hněvu k sobě také nacházejí jakous takous cestu právě jen tehdy, když mohou odložit svá ega dospělých lidí a hrají si dětinskou hru na veverku a medvěda.“

Lucie Kocourková, Opera Plus