Andrea Miltnerová, Rita Góbi, Jan Komárek: Kontrapunkt (Obrazy z říše pohybu)

Informace

Kontrapunkt dvou odlišných energií na hranici dokonalosti. Pohyb inspirovaný mikrosvětem hmyzí říše. Inscenace vznikla v koprodukci s Divadlem Alfred ve dvoře.

Setkání dvou těl v prostoru, dvou individualit a dvou živočišných sil. Tanečně-pohybový duet, založený na vzájemném působení odlišných energií v provedení zkušených a mezinárodně uznávaných tanečnic a choreografek Andrey Miltnerové a Rity Góbi v minimalistickém světelném designu Jana Komárka.

Kontrapunkt se inspiroval pohybem živočichů a přírodou. Precizně provedená choreografie se skládá z niterně vygenerovaných pohybů, ve kterých se neustále prolíná lidské a živočišné.Tanečnice jakoby se zakuklily do vlastního pohybu, který jim dodává potřebný kyslík k přežití křehkého, jepičího života na jevišti.

Dynamiku Kontrapunktu neurčuje pouze téma a odlišnosti obou tanečnic, ale i světelný a zvukový design Jana Komárka, který se citlivě propojuje se světem představení.

Kontrapunkt je komplexní a jasný taneční pohyb za hranicí dokonalosti v souhře zvuku a světla.

Koncept: Andrea Miltnerová

Choreografie: Andrea Miltnerová a Rita Góbi

Zvukový a světelný design: Jan Komárek

Interpretace: Andrea Miltnerová a Rita Góbi

Kostýmy: Marie Gourdain

Produkce: AM&C, MOTUS – produkce divadla Alfred ve dvoře

Koprodukce: SE.S.TA – centrum choreografického rozvoje

Podpora: Ministerstvo kultury ČR, Visegrad fond, divadlo Ponec – Tanec Praha z. ú., Studio Alta, Maďarské ministerstvo lidských zdrojů (Emberi Erőforrások Minisztériuma / EMMI) a Maďarský národní kulturní fond (Nemzeti Kulturális Alap / NKA)

Andrea Miltnerová je britská tanečnice a choreografka českého původu, která žije trvale v Praze. Narodila se v Londýně, kde vystudovala klasický a moderní tanec. Do Prahy přišla za souborem baletu Národního divadla. Spolupracuje jako performerka s řadou domácích a zahraničních tvůrců.

Její taneční, sólové představení Tanec magnetické balerínky bylo vybráno mezinárodní komisí Aerowaves jako jedno z dvaceti prioritních představení z celkem 438 přihlášených děl z celé Evropy na rok 2013 a bylo úspěšně uvedeno na festivalech: Spring Forward (Zürich Tanzt) ve Švýcarsku, Entré Scenen v Dánsku, Paradiso v Amsterdamu, euro-scene v Lipsku, Unidram Potsdam, Kammermachen Chemnitz, Internationales Tanzfestival v Bonnu, Crossroads v Antwerpách, International Theatre Festival Sibiu v Rumunsku, Plai International Music Festival v Temešváru v Rumunsku,Lighting Guerrilla and the City of Women Festival v Lublaňi ve Slovinsku, Manipulate Visual Theatre Festival v Edinburgu, Festival Mondial de Marionnettes de Charleville-Mézières ve Francii, Kuopio International Dance Festival ve Finsku a do divadel Korzo v Den Haagu, The Place v Londýně a Bristol Old Vic v Anglii. Bylo také součástí projektu TANEC PRAHA 2013 v regionech a projektu Nová síť 2013. Představení dále získalo pozvání do Victoria v Kanadě a na International Teatro a Corte Festival v Itálii.

Její sólový projekt Fractured se účastnil významných, zahraničních festivalů, jako European Festival of Contemporary Dance v Polsku (v Bytomu a v Krakově), dále na euro-scene Leipzig, na festivalu Unidram v Potsdamu a byl pozván do divadla Korzo v Den Haagu. Zároveň se stal součástí projektu TANEC PRAHA 2012 v regionech a projektu Nová síť 2012.

Její poslední sólo Tranzmutace v režii Jana Komárka získalo evropský Move-Award 2016 quality label a bylo nominováno na inscenaci roku Českou taneční platformou. Získalo pozvání do Lublaně, Den Haagu a do Španělska. Bylo součástí projektu TANEC PRAHA 2016 v regionech.

Hluboký zájem o barokní estetiku přivedl Andreu ke spolupráci na rekonstrukci barokních oper a k vlastním projektům, které vycházejí z historického výzkumu a analýzy pohybu, například: Barokní tělo odhaleno, Pentimento a Vertikální horizontála. Spolupracuje se soubory staré hudby Collegium 1704 (choreografie filmu Orfeo ed Euridice s Bejunem Mehtou a režie scény z opery v dokumentárním filmu BBC: Mozart in Prague: Rolando Villazon on Don Giovanni) a Collegium Marianum jako režisérka, choreografka a tanečnice. Tančila v barokních operách v Národním divadle v Praze, v barokním divadle v Českém Krumlově, na festivalech v Německu, Slovinsku a Maďarsku. Úzce spolupracovala s francouzskou choreografkou Françoise Denieau, v jejíchž inscenacích účinkovala po celé Francii včetně Paříže (Opéra Comique) a Versailles (Opéra Royale), v Lucembursku, ve Švýcarsku (Lausanne), v Londýně (Barbican) a v Moskvě (Bolshoi theatre). V červnu roku 2016 účinkovala na Musikfestspiele Potsdam Sanssouci v opeře Armide (Lully).

Andrea Miltnerová pravidelně spolupracuje se světelným designérem a tvůrcem hudby Janem Komárkem, který působil v Kanadě, kde získal několik prestižních cen Dora Mavor Moore za nejlepší představení, režii, světelný design a hudbu. V České republice též získal mezinárodní porotou udělovanou cenu Tance Praha 2012 za nejlepší světelný design a také cenu Osobnost roku, udělovanou festivalem Next wave.

Rita Góbi pochází z Noveho Sadu (Srbsko), kde absolvovala baletní školu, následně studovala tanec a choreografii na Maďarské taneční akademii a získala stipendium Erasmus ke studiu pedagogiky na Hogeschool voor de Kunsten v Amsterdamu. Svoji kariéru započala spoluprací s Ballet Pecs, následně s Yvette Bozsik Company, Réka Szabó’s Company (The Symptoms), Performance Sirkus (Finsko), L1 Dance Lab – Independent Dancers‘ Partnership, Ballet Pécs, Theatar Mimart (Bělehrad). Spolupracovala také s choreografy Annou Réti, Klárou Pataky, Robertem Lingren, Andreou Nagy, Anikou Zsalakovics, Évou Duda a Krisztiánem Gergyem.

V roce 2006 založila Rita Góbi Dance Company, se níž se věnuje transdisciplinárním představením. Krom toho příležitostně pracuje jako divadelní a filmová herečka, například s Miklósem Jancsó.

Rita Góbi za své práce získala také různá ocenění: Pro Futurona Veszprém Dance Festivalu a The Prize za nejlepší sólo, choreografii a tanec na Solo Dance Festivalu (Orkestika Foundation). Dále byla nominována na Elle Young Talent Award v 2014. V roce 2015 obdržela ocenění Best Dance Performer Award v kategorii současného maďarského tance a získala druhou cenu na 3….2….1….Dance Competition v Krakově.

Jan Komárek Studoval UMPRUM, obor grafika, vystřídal různá zaměstnání a v roce 1983 emigroval do Francie, kde založil Mimo Theatre a působil jako klaun a loutkář. Poté odešel do Toronta a založil zde autorské pohybové divadlo s živou hudbou Sound Image Theatre. Soubor postupně profesionalizoval a několikrát získal prestižní cenu Dora Mavor Moore za nejlepší inscenaci, design, scénickou hudbu a režii (Dance of the Blue Harlequins, Metamorphosis of a Shadow, Requiem for an Angel, Alien creature ad.). V Kanadě pracoval jako světelný designér pro taneční i divadelní soubory v Torontu a Montrealu. Také vytvářel vlastní choreografie: Anatomie krásy, Shakster, Triptych, Das Martyrium (oceňované jako nejlepší inscenace roku, Toronto 2003). 1989 uspořádal turné po ČSSR s kanadským představením Muzika, 1993 vytvořil v divadle Minor představení Proměny stínu (fragmenty z povídek a života Franze Kafky), 1998 Stíny snů (Praha, Calgary, Montreal). V roce 2000 se Komárek přestěhoval zpět do Prahy, kde tvoří pohybové a taneční autorské projekty jako například: Tanec papírových tanečnic, Kampa sonáta (Pražské Quadrienalle 2011) či Útroby krávy (Košické Divadlo na peroně). Kromě toho režíroval a vytvořil design pro několik inscenací Divadla 29 (Vážka), pro sólová představení Andrey Miltnerové (Fractured, Tanec magnetické balerínky, uvedena na různých významných mezinárodních festivalech jako Aerowaves, Flashback – zahájení Taneční platformy 2014 a řadě dalších). Dále tvoří představení pro taneční seskupení Nanohach: DeRbrouk – sólo pro Jana Malíka, Zločin a trest, Orbis pictus, Diptych. V současné době připravuje světelný design pro různé pohybové a taneční projekty a působí také jako režisér. Uspořádal i několik výstav svých fotografií. V roce 2009 získal cenu Divadelní osobnost roku, udělovanou Festivalem … příští vlna/next wave… a v roce 2010 cenu za světelný design, udělenou v rámci Festivalu Tanec Praha.