Program

Divadelní kompozice inspirovaná nejotřepanějšími mediálními frázemi politiků a novinovými titulky z posledních let.

…násilí sílí, ruský plyn, čínské hračky, školní střelci... - jak má tomu všemu Evropan rozumět? Co se za všemi těmi slovy, slogany a frázemi skrývá?

Pomocí opakování, rytmizování a zhudebňování slov, pomocí jejich fragmentů, zvuků a hluků vzniká zvláštní, ale v podvědomí nám všem známý obraz dnešní Evropy.

Obsazení:

Veduna Štíchová soprán

Anna Synková alt

Pavol Smolárik tenor

Petr Vančura bas

libreto, hudební kompozice a režie: Jiří Adámek

koncepce: Jiří Adámek, Martina Musilová, Jakub Kopecký

dramaturgie: Martina Musilová

scénografie, projekce: Jakub Kopecký

hudební spolupráce: Jan Krejčík

sound design: Jan Burian, Mikoláš Růžička

light design: Marek Střížovský, Jakub Kopecký

pohybová spolupráce: Zuzana Sýkorová

koprodukce:

jedefrau.org (Maria Cavina, Kristýna Kalivodová)

a Experimentální prostor Roxy/Nod (Adam Halaš, Marek Lakomý)

podpořily: Ministerstvo kultury ČR a Nadace Český literární fond

poděkování: Studio Citadela, Motus o. s., Jovanka Vlčková, Martin Balla, Patrik Sedlák, Krusha

premiéra: 14. a 15. 5. 2008 v Experimentálním prostoru Roxy/NoD

Vstupenky si můžete rezervovat na adrese This e-mail address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it . Ceny vstupenek: 100 Kč / 80 Kč. 

Boca Loca Lab

Tvůrčí platforma Boca Loca Lab vznikla v roce 2007 na základě inscenace Tiká tiká politika. Její veškeré aktivity směřují k tvorbě scénických kompozic, v nichž dochází k prolínání hudebních a divadelních principů, je průkopníkem žánru théatre musical na české experimentální scéně. Zakladatelem a vedoucí osobností skupiny je režisér Jiří Adámek. Inscenace Tiká tiká politika skupiny Boca loca lab získala Cenu za originální divadelní výraz na prestižním festivalu KONTAKT 2009 v polské Toruni a ocenění v sekci Low Budget – Now Budget na festivalu Music theatre NOW v Berlíně.

Ohlasy v tisku:

Vrcholem je pasáž, v níž se evropští „my“ pateticky dojímají (dojímáme) nad vlastní lidskostí a velkorysostí. Vypjatě opakované a narušované věty „my odškodnili… my napravili… my odčinili… my vyplatili… my pochopili… my posílili… my nahradili… my odpustili… my slitovali… my uhradili… my stanovili… my ustoupili… my smilovali…“ na několik minut změní duch celého kusu – z blazeovaně vědoucího úsměvu se stane bolestné uvědomění si sebeklamu.

(A2, Petr Ferenc: Evropské zázněje a jamais vu, 22/2008)

>…z tříště informací tak typické pro současný způsob komunikace, vzniká jedinečný postmoderní koncept. Vypovídá o neproniknutelnosti a zmatku světa na jedné straně, a banalitě, která tento stav provází. Stavební materiál precizně strukturované inscenace je slovo, jež se rozpadá na „prvočinitele“ - na hlásky, slabiky, zvuky, z nichž režie doslova extrahuje hudebnost i rytmus.

(Lidové noviny, Jana Machalická: „Euroblábol“ je skvělá inspirace, 3. 6. 2008)

Útržkovité vzpomínky na médii hojně komentované politické události v promyšleném divadelním konceptu - tak by se dala stručně charakterizovat nová inscenace talentovaného režiséra a dramatika Jiřího Adámka.

(Time-in, Kateřina Rathouská, Evropané v NODu, červen 2008)

Scénická kompozice Evropané zachycuje evropský pocit dezorientace, ztráty sebevědomí a rozpadu společného kulturního a ideologického zázemí. „Libreto“ je sestavené z novinových titulků, mediálních frází a dobových klišé. Odhaluje tak všudypřítomnost médií a jejich snahu o politizaci našeho života. Díky nim máme pocit, že na nás ze všech stran útočí různé hrozby, ať už jde o nebezpečnou Čínu, nepřátelské Rusko nebo příliš mocného přítele Ameriku. V co se převtělila dnešní jednotná evropská identita? Do jaké míry prostým výplodem médií? Existuje vůbec někdo jako Evropan?

Svojí stavbou připomínají Evropané hudební skladbu, ve své podstatě zůstávají ale divadlem. Základním východiskem není scénář v tradičním slova smyslu, ale spíše libreto či hlasová partitura. Místo replik a dialogů jsou skladebním prvkem slova, fragmenty slov, zvuky, hluky.

Řeč je nepůvodní, odposlouchaná, recyklovaná. Herci na scéně jsou bytostně spjati s technologiemi, stejně jako dnešní lidé ve svém každodenním životě.