(Campo Amor – solo)

Choreografie: Jochen Ulrich (D)

Hudba: Philip Glass

Tančí: Martin Dvořák

Sólo z představení Campo Amor je v originálu tančeno ve vodě a za vydatného deště. Má symbolizovat slzy Tancrediho nad ztrátou milované Clorindy, kterou ovšem on sám nevěda zabil v souboji. Sólo je nejen technicky nesmírně náročné, ale vyžaduje i výbornou fyzickou kondici a umění udržet rovnováhu, protože každý chybný krok znamená ve vodě na kluzké podlaze pád. Autor hudby Philip Glass věnoval Landestheater Linz svou hudbu z oscarového filmu The Hours k jedinému jevištnímu zpracování na světě.

(Junior ProART Company)

Choreografie: Pape Ibrahima Ndiaye – Kaolack (Senegal)

Tančí: Natália Babčanová, Anna Dynková, Jana Kohoutová, Tereza Krčálová, Tereza Kuncová, Libuše Vejrová, Žaneta Valentová

Je to můj příběh, je to Váš příběh, je to příběh osoby stojící vedle vás na autobusové či tramvajové zastávce, nebo na nástupišti, když nám ujelo metro.

Jsem všední život ulice.

Jsem dětské štěstí, nadšení a touha, jsem radost i smutek.

Jsem postižený, jsem bezdomovec.

Jsem stresem i strachem, láskou i nenávistí.

Jsem ten, který se kouká, když ty se nedíváš.

Choreografie: Martin Dvořák (CZ)

Hudba: Viktor Ullmann

Tančí: Mirka Prokešová a Martin Dvořák

Vzpomínky na lásku bez odpovědi, lásku kříčící a prosící. "Každé noci se horce chví strach, jenž se v touhu promění, ty jsi má láska, mládí mé, milujeme to, co ztrácíme. Co je to

pravda, víš to ty? Nikde nenajdeš jistoty - život je bludný jako les - poprvé, naposledy dnes. Každé noci jsem, můj milý, kus srdce svého ztrácela, neboj se, plakat nebudu, nechci být

zbabělá. Ať zahučí jen vichřice, ať vzplanou plameny, čím život je k nám krutější tím ho mám raději. Ta velká úzkost, ta mne snad naučí život milovat a z dálné hudby modře zní strach, jenž se v touhu promění. Snad dnešní večer, kdo to ví, nás touhou svojí opojí, snad právě proto krásný je, snad život dá, snad zabije. Snad ještě dneska, kdo to ví, se naše cesty

rozdvojí. Snad, snad až přijdou modré dny, snad strach se v lásku promění."

Choreography inventor: Eva Klimáčková (SK)

Music patent: Mikah Manansala

Agents: Natália Babčanová, Anna Dynková, Petra Kadeřávková, Jana Kohoutová, Tereza Krčálová, Tereza Kuncová, Magdalena Poláková

Assignees: ProART Jr.

Origin: Prague, CZ

Patent application number: 4777o19

Links: www.e7ka.com (choreograf)

www.myspace.com/m1k4d0 (skladatel)

Abstract :

Individual toys (IT) jsou vhodná pro všechny věkové kategorie, pro skupinové i individuální účely. Slouží k abstrakci osobních tlaků v rámci skupiny, formou hry pomáhají nenásilně prosadit osobnost jednotlivce, uživatele IT.

Claims :

Metoda hry zavisí na osobních pohnoutkách jednotlivce v rámci skupiny. Interakce je povolena, soutěživost je nemístná a prolínáni signálu se schvaluje. Zodpovědnost se rozkládá

mezi celek skupiny. Nefunkčnost mechanických problémů odstraňuje nejslabší jedinec za účelem posílení jeho pozice v rámci celku. Neflexibilita a nevhodné připomínky jsou rychle

odstranitelné silou celku.

Background of the invention :

Hračky odpovídají na signály podávané přes prostorová rozmístnění osobních radarů a senzoriálnich pohnutek přítomných toys. Publikace ani reference se neodporučují.

Popis hračky se nachází v návodu a individuální přistup je nevyhnutelný pro pochopení instrukcí. Signál je kontrolován v horizontální pozici a synchronizován přes receptory zapojené v nosních dírkách. IT jsou naprogramované na středoevropský způsob cítění, jsou schopné pohybu i zvuku, vnímání i myšlení. Sed mezi celery a mrkvemi je zakázán.

Popis se nachází v příloze. Sledujte instrukce, prosím, aby nedošlo k poškození materiálu nebo signálu.

Summary of the invention :

Aspekt preferovaného ztělesnění tohoto patentu je ve vztahu k IT smyslem nenásilného přenosu a přijímaní signálu mezi jednotlivými individualitami v rámci skupiny toys. Části

komplexních interakcí zachraňují osobní vztahy, sympatie a potvrzují právoplatnost komunikace jako pohyb, tanec mezi dvěma IT.

Choreografie: Kaori Ito (JAP)

Hudba: Sergej Rachmaninov, Philip Glass a další

Účinkují: Martin Dvořák, Petra Padriánová, Mirka Prokešová

Choreografie získala první cenu v choreografické soutěži (Re)connaissance v Grenoblu - 28.11.2009. „Vedle našeho světa existuje ještě jiný. Existovalo místo, kudy se dalo přejít. Tento jiný svět se jmenuje Isidora a je stejně velký jako ten náš. V mnoha směrech je úplně stejný jako ten náš. Stejná tráva tam roste ve stejné půdě. Stejní ptáci létají na stejné obloze. I lidé vypadají stejně. Ale hlavním rozdílem je, že na Isidoře si nikdo nic nepamatuje. Nikdo

nemá jméno, ani dům, ani rodinu. Dalo by se také říct, že všichni se jmenují stejně, mají stejný dům a stejnou rodinu. Stejné slovo, stejné místo a stejné jméno – Isidora. Zpočátku to může znít děsivě, ale když si nic nepamatuješ, nemáš se čeho bát. Na Isidoře najdeš vše, co potřebuješ. Je to ostrov bez vzpomínek.